Cítím se vnitřně jinak, doufám, že to zůstane

Nezažil jsem předešlé pokračováky, a tudíž nemohu srovnávat – to by snad taky ani nešlo. Nikdy nic není stejné a vždy je to takové, aby nás to posunulo zase o kousek dál.
 
Na pokračovací seminář jsem jel bez jakéhokoli očekávání. Očekávat něco, co ještě není a nevíme jak bude probíhat snad ani nejde. Proto - jediné co jsem věděl, že potřebuji jet mimo domov, mimo práci, mimo všední život. Co jsem získal ze semináře se nedá skoro ani vypovědět – to se musí prožít. Někomu by se zdálo, že jsem přijel stejný, jako když jsem odjížděl, ale skutečnost je úplně jiná. Cítím se vnitřně jinak. Lehčeji. Doufám, že nikoho neodradím, když napíšu, že seminář byl pro mě v určitých okamžicích fyzicky velmi náročný, ale je to prostě fakt týkající se mého prožitku. Pro jiné to může být procházka růžovou zahradou :). V okamžicích kdy mi bylo fyzicky nejhůře, jsem poprvé vědomě uslyšel hlas svého ega, své mysli, která mi našeptávala takové věci, o kterých jsem snad nikdy nepřemýšlel prostě se ego projevilo. Ale na druhou stranu jsem zažil projev tichosti, prázdnoty, prostoru a jak mnoho podstatných věcí lze sdělit, pokud člověk zvažuje každé slovo. Uvědomil jsem si na sobě samém, jak mnoho jsem mluvil a bylo to třeba úplně o ničem prostě jsem štěbetal:). Od okamžiku, kdy jsem ze semináře odjel, už nemám takovou potřebu mluvit. Naopak, více svá slova zvažuji. Mám daleko větší touhu dýchat. Připadá mi to nyní, že si dýchání daleko více uvědomuji. Vše má svůj čas, nic nemá cenu urychlovat. Co však cítím, že toužím zůstat ve stavu, v jakým jsem byl, když jsem odjížděl ze semináře a tento svůj stav dále rozvíjet. Bylo to, je to prostě NÁDHERNÉ!!!

Honza / 33 / revizní technik