Poznal jsem paní Gantulgu

Poznal jsem paní Gantulgu Ganjuur asi v roce 1997. Proto mé vyprávění může být odlišné od líčení absolventů kurzu „Umění žít“. Náš vztah je totiž více osobní a Gana (jak jí zkráceně říkáme) mě nazývá svým synem (přesto, že jsem mladší jen o pár let). Ovšem toto a i ostatní věci, které Gana říká a dělá je třeba chápat v kontextu toho, že je původem Mongolka. Mongolská kultura je značně odlišná od naší středoevropské a mě osobně její bližší pochopení poskytlo moje dřívější studium indiánských kultur. Kulturní prostředí indiánských kultur je v některých rysech velmi podobné mongolskému, zřejmě i proto, že z něj před 20 tisíci lety vyšlo. U Mongolů je běžné označit někoho jako své adoptivní dítě a takto označenému plynou přirozeně všechny pocty a výhody vycházející z tohoto postavení. Tato pocta ovšem není samoúčelná a vychází vždy z konkrétního činu nebo společenské situace.

O souboru cvičení „Umění žít“ jsem se od Gany dozvěděl začátkem roku 2006 a první část jsem absolvoval soukromě v létě. Prostudoval jsem si pozorně stránky sdružení, které založil Sri Sri Ravi Shankar, autor systému a i řadu odkazů na rozhovory s ním na stránce youtube. Zjistil jsem postupně, hlavně ze své zkušenosti, že je to velmi důvtipně sestavený soubor jógických cvičení shrnutý do jednoho cca 2 hodinového každodenního bloku. To vychází vstříc požadavkům naší doby. Cvičení začíná hathajógovou rozcvičkou, postupně prochází přes dynamickou pránajámu  (s jógovým udžaj dechem) ke koncentračním technikám, dotkne se klidové meditace a končí správně relaxací. Až potud by se mohlo zdát, že se jedná o další z desítek podobných systémů, které dnes, bohudík, máme možnost poznat. Ovšem pod vedením zkušeného cvičitele, jakým je i Gana, objevíme, že cvičení je uspořádáno tak, že jeho účinek je znát takřka okamžitě a velmi silně, což je v józe zcela neobvyklé. V mém případě po druhém nebo třetím dnu došlo k asi dvouhodinové změně ostrosti zraku (zrak vždy vnímáme nejvíce) až na původní nepoškozenou úroveň, též ostatní smyslové vjemy byly výrazně bohatší než obvykle – sluch, hmat, čich a bdělost. Zároveň se tělo silně a velmi nepřirozeně potilo (tento pocit nebyl nijak nepříjemný) a zaznamenal jsem zvláštním způsobem změněnou reakci na orientaci v prostoru. Jakoby čidla rovnovážného stavu dodávala informace s lehkým zpožděním. Celkově však tento stav vyzníval spíše euforicky a byl velkou pobídkou i nadějí do další praxe.

Mohu napsat, že byla pro mne zcela hmatatelná snaha těla po vnitřním čištění. I když se tento stav neopakoval, pomohl mi změnit na požadovaný čas (cca 3 měsíce) životní styl a návyky a dodržet požadavky které cvičení podmiňují. Je k tomu třeba pro současného člověka jisté významné disciplíny (časné vstávání, střídmost v jídle a jiných smyslových požitcích). Uvážíme-li však jaký dar dostaneme za odměnu je toto omezení směšně malicherné.

Druhou část cvičení jsem absolvoval kolektivně asi po půl roce v čistém prostředí Jeseníků, což účinky kurzu ještě zvýraznilo. Kolektivní cvičení má nespornou výhodu v kumulaci energie všech zúčastněných. Zde u mne proběhla konečná fáze čištění těla, kterou lze poznat podle zvláštní svalové křeče trvající několik minut. I když jsem sám nikoho v tom stavu neviděl, myslím, že se velmi podobá epileptickému záchvatu, ovšem bez škubání. Stav vyvolaný cvičením nastupuje klidně i když jeho síla může leckoho překvapit. Základní požadavek je zůstat ve vnitřním klidu a strachu s úsměvem zamávat. Kupodivu skupina mě ke klidu spíš dovedla, čekal bych že to bude naopak. Opět mohu napsat, že stav nebyl nepříjemný, spíš naopak – nový a zajímavý.

Obecně můžu napsat, že možnosti absolvovat kurz jsem využil rád i přesto, že patřím k uzavřenějším lidem. Pro někoho to může znamenat zbavení se vleklých zdravotních problémů či začátek jejich řešení (jako to bylo mimo jiné v mém případě). Vyřešení osobních problémů, nalezení životní rovnováhy. Pro jiného třeba začátek duchovní Cesty. To poslední považuji za nejcennější. V žádném z uvedených případů však nepovažuji prostředky tomu věnované, ať jde o čas, peníze nebo trochu nepohodlí za odpovídající. Toto „umění“ je nezaplatitelné a jeho cena neporovnatelná měřítky materiálního světa.

Závěrem bych rád napsal pár slov o fenoménu jehož jsem byl na kurzu svědkem a který se týká našeho kulturního prostoru. Porozuměl jsem mu a mohl jej tedy sledovat díky milosti, kterou jsem cestu jógy nastoupil již dříve než jsem poznal cvičení „Umění žít“. Ve východní tradici je vztah mezi učitelem a žákem vztahem z nejposvátnějších, podobně jako vztah mezi dítětem a rodiči. Je zcela lhostejné zda se jedná o učitele matematiky či realizovaného duchovního Mistra. Základ je úcta k učiteli ze strany žáka. Učitel nám sděluje něco co sami neznáme a poznání téhož bez učitele by nám zabralo nesčetně víc času a energie. Pokud nám někdo ukazuje Cestu ke konečnému Osvobození pak je na místě posvátná úcta. Z této relace vychází nepsané zásady chování mezi oběma. Žák pozorně naslouchá učiteli a otázky pokládá ve vhodné chvíli (ano je třeba si je do té doby zapamatovat). Činí vše podle učitelova doporučení, byť by mu to přišlo sebedivnější (vždy se může dotázat). Žák nikdy nepokládá chodidla směrem, kterým se učitel nachází. Před realizovaným člověkem pak se zpravidla i pokleká či se zdraví mudrou Átmandžali (pokory).

Bohužel většina našich učitelů byla dlouho nucena nám lhát nebo minimálně neříkat co si myslí. Člověk který takto jedná přirozeně ztrácí úctu a tak naše vztahy k učitelům podle toho vypadají. Zkusme překročit naše kulturně-historické zatížení a chovat se uctivě alespoň k učitelce z Mongolska. Východní učitele naše neúcta může velmi urazit nebo zarmoutit. Hlavní roli ve vztahu učitel – žák hraje Láska. A Láska je Bůh. Navíc duchovní učitel, pokud je realizovaný nemá ego, nemá osobnost a my se setkáváme přímo s Bohem. I kdyby nám to tak sebevíc nepřipadalo.

Svou roli zde navíc hraje i jazyková bariéra. Některé věci, které Gana říká je třeba chápat „podprahově“, intuitivně. Důsledné soustředění se vám ale bohatě vyplatí. Ganě někdy chybí slova, ale nakonec se vždy vše dá vysvětlit. Je třeba s tím počítat a být shovívavý. Proč? Slyšeli jste někdy plynulý mongolský rozhovor?

Ganu znám poměrně dlouho a přesto, že tak nepůsobí, má jisté schopnosti, překračující hranice běžného chápání. I proto nám může být zkušenost z jejích kurzů užitečná. Kdyby jen proto, že nás zbaví panického strachu z toho co může při cvičení nastat. Obavy a strach rozptyluje už její samotná přítomnost.

V Praze 30. 7. 2009 Mario Vlček ml.